Periferie je část dítěte, která přichází do kontaktu s vnější realitou. Dítě nasává vjemy skrze své smysly a skrze pohyby. Pomoc z periferie znamená, že dítěti představujeme aktivity a předměty takovým způsobem, abychom u někoho vyvolali smysluplné a účelné pohyby vedené intelektem.

Nikdy nedávejte více očím, než dáváte do rukou dítěte.Maria Montessori

Každý potřebuje mít pocit, že svůj život ovládá a zvládá. Děti přicházejí na svět odkázané na ostatní, a přesto se silnou potřebou být nezávislé na nás dospělých. Naším úkolem není dělat věci za ně, ale pomoci jim, aby je zvládly samostatně a nezávisle na nás. S jídlem roste chuť a každý zvládnutý kousek jen zvyšuje touhu po větší samostatnosti. Pro dospělé je na tom nejtěžší nepřekážet a mít dostatek trpělivosti :-). Dá to práci, ale rodičům i pedagogům to nakonec uvolní ruce a co je nejdůležitější podpoří to sebevědomí u dětí. Sebevědomí, které se buduje nikoliv skrze naše slova, ale prožitkem úspěchu v činnosti samotné.

Poslušnost se u dětí vyvíjí postupně. Jde o postupný proces dozrávání, jako když se rozvijí květina. Jde o proces vnitřní, a proto hodně malé děti nejsou schopné poslouchat. Naslouchají pouze přirozenostem a zákonitostem svého vývoje. Společně s formováním vědomé vůle a s jejím dozráváním dochází také k tomu, že děti poslouchají. Vůle je prvotní a stává se základnou, na které může vyrůst uvědomělá poslušnost. V Montessori pomáháme dětem, aby si nejprve plně rozvinuly své volní mechanismy a pak se teprve samy rozhodly, chtějí-li se řídit něčími pokyny. Přichází uvědomělá poslušnost, která se navenek projevuje spíše jako pocta či uznání autority. Dítě pak funguje stejným způsobem v přítomnosti i nepřítomnosti autority. Děti mají vnitřní disciplínu a jsou schopné sebekontroly.

Vůle a poslušnost jsou jednoho rodu.Maria Montessori

Z evolučního pohledu, dlouhé období dětství existuje proto, aby se děti mohly učit a experimentovat v prostředí osvobozeného od tlaku – v pedagogice se toto období nazývá obdobím her a nápodoby. Navzdory tomu, že mnoho pedagogů a psychologů pojmenovává dlouhé období dětství tímto způsobem, M. Montessori preferuje nazývat aktivitu dětí v tomto období „práce.“ Děti jsou vážné, když se ponoří do hry, která reaguje a odpovídá na jejich vývojové potřeby. Pracují na utváření své osobnosti. Formují sami sebe. Tato tvořivá vnitřní aktivita je stejně důležitá jako práce a tvořivé aktivity dospělých lidí kolem nich. MM chtěla ve své době povýšit sebeutvářející aktivitu dětí do stejné roviny jako aktivity dospělých. Vypozorovala, že děti dají přednost smysluplným aktivitám, které je rozvíjejí před zbytečnými a nesmyslnými (raději upečou koláč opravdu, než aby si na to jen imaginárně hrály).

Montessori průvodce neučí v tradičním slova smyslu, ale spíše ukazuje dětem nejrůznější předměty, pomůcky a materiály a po ukázce nechává dítě, aby je zkoumalo a objevovalo dále. Dává ukázky, prezentuje. Aby byl efektivní, je ve školkovém prostředí při ukázkách pomalý, přesný, postupuje krok za krokem a hovoří minimálně. Ve škole je aktivní hlavně zpočátku, podněcuje zájem o téma, zažehává semínka zájmu a poté ustupuje do pozadí a nechává děti být aktivní -zkoumat a objevovat na vlastní pěst.

Marie Montessori měla velmi přísný pohled na roli učitele. Její nároky odpovídají současnému modernímu pohledu na pedagoga, jehož úkoly jsou: připravovat podnětné prostředí pro učení, podporovat děti v samostatnosti a aktivitě, učit děti výběru, vést k sebehodnocení. Montessori průvodce pečlivě připravuje prostředí, předkládá dětem různé aktivity a dělá dětem ukázky, nechá děti být aktivní a objevovat, pozoruje a podporuje. Pro Montessori pedagoga je důležité dítě a jeho harmonický vývoj. Se slovem průvodce dítěte jsou spojeny atributy jako – trpělivost, laskavost, empatie, důslednost, neustálá práce na svém osobnostním rozvoji a odborná profesionalita. Pedagogický systém Montessori je přísný a náročný k roli a postavení pedagoga; ale velmi vnímavý k přirozeným potřebám dítěte pro jeho zdravý harmonický rozvoj.

První tři roky života dítěte jsou obdobím obrovské mentální koncentrace a procesu sebeutváření stejně jako se v prvních třech měsících těhotenství utváří tělo a fyzické orgány dítěte v lůně matky. Nyní se tvoří a buduje jeho osobnost. Mozek čeká na nové zkušenosti z tohoto světa, aby mohl dokončit své dozrávání a rozvinout svůj genetický potenciál na maximum. A protože se tolik mentálního rozvoje děje právě po narození do tří let a děti jsou v tomto období obzvláště citlivé na psychická poranění, Motessori nazývá toto citlivé období obdobím psychického zárodku.