Montessori si uvědomila, že děti tráví příliš dlouhou dobu u složitějších úkolů nebo se jim stává, že velmi rychle selžou při zvládání nezbytných detailů, a to pak zastaví jejich zájem o činnost jako takovou. Navrhla, aby do složitějších činností praktického života byly zakomponovány body zájmu. Tyto body zájmu povedou dítě k cíli a podnítí jeho opakování a zájem díky okamžité zpětné vazbě i kontrole chyby. Schopnost dítěte provést určitou činnost se bude dále tříbit díky dalšímu opakování činnosti a díky dalším pokusům kontrolovat své vlastní chyby. Body zájmu jsou jako směrovky či patníky podél cesty – vedou dítě k úspěchu.