Z evolučního pohledu, dlouhé období dětství existuje proto, aby se děti mohly učit a experimentovat v prostředí osvobozeného od tlaku – v pedagogice se toto období nazývá obdobím her a nápodoby. Navzdory tomu, že mnoho pedagogů a psychologů pojmenovává dlouhé období dětství tímto způsobem, M. Montessori preferuje nazývat aktivitu dětí v tomto období „práce.“ Děti jsou vážné, když se ponoří do hry, která reaguje a odpovídá na jejich vývojové potřeby. Pracují na utváření své osobnosti. Formují sami sebe. Tato tvořivá vnitřní aktivita je stejně důležitá jako práce a tvořivé aktivity dospělých lidí kolem nich. MM chtěla ve své době povýšit sebeutvářející aktivitu dětí do stejné roviny jako aktivity dospělých. Vypozorovala, že děti dají přednost smysluplným aktivitám, které je rozvíjejí před zbytečnými a nesmyslnými (raději upečou koláč opravdu, než aby si na to jen imaginárně hrály).