Věkově smíšené skupiny dětí jsou jedním ze základních kamenů, které se nevyplácí vynechávat. Děti mají přirozené tendence si pomáhat a spolupracovat. Práce ve věkově smíšených skupinách učí děti komunikaci, empatii a ohleduplnosti, pomáhají rozeznávat individuální přednosti a nedostatky každého z nás, což je přirozené vedení k toleranci.

Po zkušenostech, které máme nyní v Montessori třídách vidíme, je velká škoda nevyužívat přirozené práce dětí ve věkově smíšených skupinách. Děti mají pestřejší možnost učit se od svých spolužáků různé způsoby práce a učení, v roli pomocníků si děti ověřují a utužují své znalosti a dovednosti. Od staršího kamaráda jako rádce a pomocníka se děti nejlépe přirozeně a s nadšením učí - protože jsou každý jinak „velký“, přirozeně zaniká způsob hodnocení poměřováním sil a tím se také zmírňují rivalitní spory mezi chlapci a mezi děvčaty o vedoucí postavení mezi vrstevníky. Děti mají mezi staršími či mladšími dětmi větší možnost najít si „svého“ kamaráda.

Nevýhodou smíšených tříd jsou větší nároky na učitele, který musí připravit různorodější prostředí a učební materiál ve větším rozsahu, a dále pak v dodržování školské legislativy a plnění očekávaných výstupů oborů v návaznosti po celý první stupeň. Zrovna jako děti, musí při věkově smíšených skupinách spolupracovat i dospělí – kolektiv učitelů se musí domlouvat a pracovat společně (vhodný je také větší počet dětí ve smíšené třídě, který pak ale předpokládá pomoc asistenta pedagoga.)