Víťa Macek
Mám rád slova, vyvolávají obrazy. Mám rád slova psaná v řádcích, slova nenuceně podřízená pravidlům. Mám rád slova, tvoří příběhy. Mám rád slova, vedou nás k nahlédnutí, kým jsme. Mám rád slova, která ladí.
S tamtím, s oním nebo s ním,
vždy jsi lístkem okvětním.
Ráno, večer, v poledne,
když oko na květ pohlédne,
vzpomeň si, že není let,
kdy nebylas onen květ.
S touhle, s tamtou i s onou,
vždy jsi mořskou hlubinou.
Ráno, večer, v poledne,
jsi hloub než oko dohlédne,
vzpomeň si, že není let,
kdy bys neznal těch pár vět.
