Jedním z punců Montessori přístupu k dětem jsou smíšené věkové skupiny dětí. Věková smíšenost je založena na vývojových potřebách dětí v jednotlivých fázích jejich vývoje. Děti se v Montessori potkávají v prostředích 0-1,5; 1,5 - 3, 3-6, 6-12, 12-15, 15-18. Věkově smíšené skupiny vytvářejí velký prostor pro kooperaci. Děti se od sebe navzájem často učí raději než od dospělého, který ne vždy dokáže odhadnout míru srozumitelnosti a množství informací. Zároveň platí, že co umím vysvětlit, tomu opravdu rozumím. Děti si díky věkové heterogenitě mohou zažít různé sociální role, což je vede k toleranci, trpělivosti, empatii a úctě k ostatním. Věkově smíšená skupina je tedy nejpřirozenější prevencí šikany.

Velké příběhy – jsou základním nástrojem v systému Kosmické výchovy, které vzbuzují dětskou představivost a vyvolávají údiv, vděčnost, úctu a produkují další otázky. Jde o všezahrnující příběhy, které prožitkem a spíše symbolicky ukazují na vzájemnou propojenost a souvislost věcí a dějů kolem nás. Existuje několik základních tzv. Velkých příběhů a mnoho malých, doplňujících příběhů. První Velký příběh vypráví o stvoření vesmíru a základních fyzikálních zákonech. Druhý Velký příběh pojednává o vzniku a vývoji života na Zemi. Třetí Velký příběh povídá o člověku a jeho darech, které jako jediný z živočichů získal. Další příběhy např. popisují vznik a vývoj písma a čísel. Všechny příběhy jsou vyprávěny s velkou úctou, pokorou a vděčností ke všemu, co již na Zemi bylo, co lidé vymysleli a co možná jednou na Zemi bude.

Slovo disciplína se běžně v Montessori používá bez negativního zabarvení a v dobře vedené Montessori třídě není výsledkem kontroly učitele ani není založeno na odměnách a trestech zvnějšku. Vychází zevnitř. Její zdroj pramení hluboko uvnitř každého jednotlivého dítěte a dochází k ní postupně vývojem i citlivou podporou zvnějšku. Disciplinované dítě je takové dítě, které je schopno samo zevnitř kontrolovat své chování a jednání a činí pozitivní volby ve vztahu k vlastnímu chování a jednání. Vnitřní disciplína je úzce propojena se zdravým a přirozeným rozvojem vůle.

Mezi vývojové potřeby dětí ve věku 6-12 patří vyjít ven, opustit školní lavice a prostředí školy. Školní děti chtějí poznat skutečný svět a porozumět tomu, jak funguje. Na poznání světa jim ale samotná školní lavice brzy přestává stačit. Chtějí vyjít ven. A tak je v tom podporujeme. Když děti v Montessori škole zaujme nějaké konkrétní téma, podporujeme je, aby se vypravily pro svá další zkoumání a objevy za hranice třídy a navštívily i dostupné galerie, muzea, knihovny či odborníky v terénu. Hledají místa, kde se mohou o zkoumaném tématu dozvědět více. Vše má ale jasná a předem domluvená pravidla a je spojeno se zodpovědností. Starší děti vedeme i k tomu, aby si takovou výpravu dokázaly zorganizovat samy - domluvily si datum návštěvy, zjistily otevírací hodiny, naplánovaly cestu i co je na ní třeba, odhadly čas. To obvykle vyvolá velké diskuze ve skupině a je třeba dobře promyslet plán celé akce. Pokud se dětem povede vše dobře zorganizovat a výpravu zrealizovat, obvykle se vrací plné nadšení a prožitků, které snadno přenesou i na zbytek třídy.

Starší děti touží plnit náročnější úkoly. Ty však musejí mít jasný cíl. Pokud děti odchází ze školy s vědomím, že před sebou mají nějaký konkrétní a svobodně zvolený cíl, zvyšuje to jejich důstojnost a samostatnost. Nepřijímají takové výzvy pasivně, ale se zodpovědností a zapálením.Maria Montessori

V období 0-6 si děti trénují a budují paměť. Hry na vzdálenost, které hrajeme se smyslovým materiálem, poskytují dětem možnost posílit si „mentální svaly.“ Typická hra na vzdálenost je třeba tato: dítě si vybere jeden tvar z geometrické komody např. deltoid a lehce prsty obtáhne jeho tvar. Položí ho na stoleček a pak si „nese“ tento tvar v hlavě a jde přes celou místnost nebo klidně i do druhé místnosti, po cestě je samozřejmě vyrušováno nejrůznějšími často velmi zajímavými podněty a činnostmi ostatních dětí, ale dojde ke stolečku nebo ke koberečku, kde má sadu kartiček na párování geometrických tvarů. Hledá deltoid ve své paměti a hledá správnou kartičku, na které je také tvar deltoidu. Hry jako je tato budují u dětí vizuální paměť, klíčovou složku pro úspěšné čtení. Podobné hry se hrají i pro rozvoj sluchové paměti, hmatové i čichové paměti. Baví nás to všechny, i když nám nejsou už tři. Přijďte si pohrát s námi.