Elišku fascinují velká čísla
Elišce je 8 a chodí do Montessori školy. Právě se domluvila s dalšími dětmi, že spočítají příklad na Montessori aréně. Eliško, budeš dneska jednotka? Tak prý ne, jednotky se moc naběhají, bude raději stovka.
Vlastnit svoje vzdělávání
Za Eliščino vzdělání je ze všech nejvíc zodpovědná Eliška. Učení nezačíná v sedmi letech a nekončí v osmnácti. Je to projev Eliščiny individuality – sledovat vlastní zájem nezávisle na ostatních. Svoje vzdělání každý z nás vlastní. Když o tom začnete přemýšlet takhle, asi vás rychle napadne, jak je možné, že děti, kterým nikdo neříká, co se mají učit, se učí. Že zodpovědnost za něco, na čem jim záleží, je opravdová. Že přebírají iniciativu, jsou vůdčí, disciplinované a samozřejmě nezávislé. Tohle je opravdové. Život není simulace a pokud dáte dítěti možnost vážně pracovat, můžete ve škole vypnout zvonění, protože taková práce zvoněním neskončí.
Eliška připraví příklad, tabulku a perličky. Příklad napíše na tabulku.
Svět v číslech
Když chceme, aby Eliška měla celkovou představu o planetě, na které žijeme, potřebujeme ji naučit počítat. Protože když řekneme, že v oceánech žije mnoho živočichů, co je to mnoho? Desítkovou soustavu znají děti už ze školky, teď ji ale mohou spojit s představivostí. Představit si, co je milión. Miliarda, bilión … Školní děti velká čísla nepřestávají fascinovat. A to je jen začátek. To, jak vnímáme svět, jak si jej třídíme, jak jej měníme, je v základu matematické. Matematická mysl je takové malé civilizační tajemství.
Děti si rozdělí role na jednotky, desítky, stovky a tisícovky.
Všichni dohromady
Eliška je stovka. A šéf arény. Pak je tu ještě desítka-ověřovatel, jednotka - největší sprinter a tisícovka - zapisovatel (Hedvika se účastní tak, jak může, je ve třídě v rámci inkluzního programu). Školní děti, ať dělají cokoliv, vždy potřebují zároveň pracovat na vztazích. Domluvit se, rozdělit si role, spolupracovat, nastavit pravidla, společně najít výsledek. Kromě toho výsledku si najdou svoje místo. Objeví, v čem vynikají. A navíc – co myslíte, že udělá s malým dítětem, když bude moci obdivně pozorovat staršího soustředěně číst knihu, a pochopí, k čemu vede to, na čem pracuje nyní? A jaký vliv může mít na staršího moci pomáhat mladším, být mentorem? Zkušenosti k nezaplacení! Nežijeme ve světě solitérů.
Přičítáme jednotky.
Teď desítky.
A stovky.
Tisícovky se nehýbají, ne?
Chyba je přítel.
Jak už jste asi pochopili, Eliška nedostává známky. Děti v Montessori nepracují na skrývání nebo eliminaci chyb, snaží se reálně řešit problém. Musí být dostatečně rozhodné, zodpovědné a ochotné experimentovat, aby se jim to podařilo. Chyba je v tomto procesu prostě jen signál, že je potřeba najít jiné řešení. Děti nepotřebují známky, potřebují jen okamžitou zpětnou vazbu.
Eliška přečte výsledek.
Sedí to?
„Děti jsou ztělesněním univerzální lásky k matematice, která je vědou par excellence o přesnosti, řádu a inteligenci.“
