V Montessori postupujeme od celku k detailu, ne naopak. Školní rok začíná v Montessori třídách vždy vyprávěním Velkých příběhů. Ty dávají dětem celkový obraz. Prezentují vztahy a souvislosti. Děti příběhy milují. Máme jich připravených šest: O vzniku vesmíru, O vývoji života na zemi, O příchodu člověka, O vzniku a vývoji čísel, O vzniku a vývoji písma a O lidském těle. „Velké“ se nejmenují náhodou. Jsou plné velkých obrazů, propojených celků, velkých otázek, velkého úžasu a velkých výzev. Odkud pocházíme? Z čeho jsou hvězdy? Kdy a proč se objevil život na Zemi? Co je dobré a co špatné? Jaká je moje role? Od celkového pohledu se přeneseme ke zkoumání jednotlivostí. Je to práce, která nám vystačí na zbylých 9 školních měsíců.

Svět se nedělí na český jazyk, matematiku, dějepis a zeměpis. Tak svět nefunguje. Proto ani my v Montessori školách nerozdělujeme výuku do jednotlivých předmětů tak, jak se to běžně dělá, ale máme jeden předmět – kosmickou výchovu. Ta zahrnuje všechny obory i jejich propojení. Fakta, která děti potřebují dostat od pedagoga, předáváme pomocí tzv. klíčových lekcí. Tyto klíče otvírají možnosti zkoumání a objevování jednoho tématu izolovaně. Zaměřují se vždy na jednu věc. Ale často propojují různé obory a klasické školní předměty dohromady. Například – co potřebují rostliny, aby přežily. Když to jde, snažíme se, aby klíče objevily děti samy. Dělají pokusy a sdílí závěry, ke kterým došly. Zaměření se na jednu věc pomáhá vnímat jasně a přesně. V jiných klíčových lekcích zkoumáme například stavbu a funkci jednotlivých částí rostlin, zabýváme se fotosyntézou a ekologií. Klíčové lekce předáváme dětem v malých skupinkách asi pěti dětí. Všichni se mohou tak velmi snadno doptat a ihned reagovat. Zároveň se děti inspirují k dalšímu studiu vzájemně mezi sebou.

Partnerský přístup znamená především vzájemný respekt a úctu. K dětem se chováme tak, abychom nezraňovali jejich důstojnost. Řídíme se při tom jednoduchým pravidlem. K dětem si nedovolíme nic, co nechceme, aby si ony dovolily k nám. V Montessori citlivě vedeme děti k respektu a úctě nejen k sobě, ale také k druhým, k dospělým a k prostředí, které je obklopuje. Všechna partnerství stojí na jasných pravidlech. Ta nám zaručují, že se k sobě chováme s láskou, přijetím, respektem a úctou. Pravidlům věnujeme velkou pozornost. Pokud jsou tvořena společně dětmi a dospělými, děti se jimi ochotně řídí a samy na jejich dodržování dohlíží.

Partnerský přístup umožňuje dětem vytvářet si vysokou sebeúctu, vlastní hodnotu a zvyšuje míru jejich autonomie. Tyto děti pak snadno dodržují dohody, dokáží si samostatně hledat informace a podle nich se rozhodovat. Ochotně spolupracují s ostatními, dokáží se dobře vcítit do druhého a pomoci, když je třeba. Zároveň umí vyjádřit svůj názor, a to i nesouhlasný. Dokáží se zastat druhého i vůči dospělému.

Proč se děti s Montessori materiálem tolik nachodí? Proč pořád něco sestavují a s něčím manipulují? Z toho, co víme a co jsme doposud objevili, vyplývá jednoznačně, že pohyb od intelektu nelze oddělit. Pohyb je úzce spojen s jakýmkoliv poznáváním. My a naše mozky se vyvíjíme ve světě, v němž se pohybujeme a jsme aktivní. Nikoliv ve světě, kde sedíme v lavici a abstraktně uvažujeme. Na základě pozorování dětí a jejich potřeb vyvinula Marie Montessori vzdělávání, které přirozeně zapojuje pohyb a manipulaci s předměty do výuky. Současné neurologické výzkumy dochází ke stejným závěrům, tedy že vzdělávání pro podporu efektivního učení, by mělo ve velké míře zahrnovat pohyb.

Příprava prostředí je zásadní vklad průvodce (pedagoga/rodiče) do vzdělávání dítěte. V Montessori je to dítě, kdo si vybírá, co se bude učit a vybírá právě z nabídky, kterou mu připravíme.
Připravené prostředí je organizovaný prostor, kde jsou připraveny skupiny důmyslných pomůcek a činností odpovídajících potřebám dítěte. Každé dítě tu tedy narazí na nabídku toho, co ho právě zajímá.
Připravené prostředí má zároveň jasný řád a pravidla. To zajišťuje jeho bezproblémový chod a svobodu a bezpečí všech dětí. Pocit bezpečí je základní podmínkou efektivního učení. To znamená i nesoutěživou, respektující atmosféru.
V širším smyslu si pod připraveným prostředím představíme i osobnostní vybavení průvodce (rodiče/ pedagoga). Neposuzuje, neodsuzuje, nehodnotí. Provází, podporuje, inspiruje. Je modelem a vzorem.
Věkově smíšené skupiny jsou další nezbytnou součástí připraveného prostředí. Vytvářejí velký prostor pro kooperaci. Děti se od sebe navzájem často učí raději a snadněji než od dospělého, který ne vždy dokáže odhadnout míru srozumitelnosti a množství informací. Zároveň platí, že co umím vysvětlit, tomu opravdu rozumím. V Montessori se obvykle vytváří skupiny dětí podle trojročí. Děti si díky věkové heterogenitě mohou zažít různé sociální role, což je vede k toleranci, trpělivosti, empatii a úctě k ostatním. Věkově smíšená skupina je tou nejpřirozenější prevencí šikany.

Připravené prostředí umožňuje dítěti realizovat svou svobodu a uspokojovat vývojové potřeby. Je to místo, kde dítě zažívá pochopení a radost. Ohromná tvořivá energie dítěte formuje dítě a vede ho k aktivitě. Cílem této aktivity a tvoření je utvořit člověka.Maria Montessori

Vše má své místo. V Montessori prostředí mají pomůcky své určité místo a i všechny jejich části jsou na specifickém místě. To umožňuje dětem se velmi rychle zorientovat. Vědí, kde co najdou a kam co uložit. Snadno se pak zapojují do úklidu a vracení věcí na původní místo. Vnější řád a to, že nacházíme věci na stejných místech, umožňuje mozku se snadno a jednoduše zorientovat v prostoru. Zároveň si tím děti budují velmi přesnou mentální mapu svého okolí. Děti se tak nejen snadno orientují, ale tento vnější řád působí blahodárně na jejich psychiku a emoční rozvoj. Vnější řád a jasná organizace dopřává dětem pocit bezpečí a jistoty, díky kterému nacházejí řád uvnitř sebe sama. Tyto děti se dobře vyznají samy v sobě – ve svých prožitcích, ve svém smyslovém vnímání i  myšlení. Jsou v harmonii.

Řád potřebují děti zažít také v činnostech - poznávají, kde je začátek aktivity, prostředek a konec. To buduje logické myšlení. Nejdůležitější je pro děti zažít řád ve vztazích. Mezi lidmi. Mezi tím, kdo je malý a kdo velký. S respektem a úctou. Starší děti se učí o řádu a zákonitostech, které nás přesahují a  jichž jsme součástí - poznávají řád ve vesmíru i na planetě Zemi. Učí se zasadit si nové informace do kontextu a na správné místo. Vyznat se v nepřeberném množství informací dnešní doby lze pouze tak, že se zaměříme na hledání podstaty, vztahů, pravidel či zákonitostí. Ty nám pomáhají pochopit soulad a harmonii v celém vesmíru a nacházet své místo v něm.

V připraveném prostředí připravuje průvodce velmi pečlivě podnětné prostředí pro učení a podporuje děti v samostatnosti, nezávislost a radosti z objevování. Ví, že největší radost v očích dítěte spatří tehdy, když si může na věci přijít samo a ne když mu je prozradí. Ví, že musí být aktivní především dítě, ne on. Klade proto důraz na to, aby došlo především na dětské objevy a na vlastní aktivitu dětí. Inspiruje, ale pak ustupuje do pozadí, aby děti prožily své vlastní jedinečné objevy a „aha momenty“. Společně s dětmi se pak z těchto objevů raduje a leckdy bývá i sám překvapen. Montessori prostředí a pobyt v něm, to je jedna velká heuréka!

Ruce slouží lidem k vyjádření jejich myšlenek a od chvíle, kdy se člověk objevil na této planetě, můžeme sledovat jeho činnost podle stop, které zanechávají jeho ruce.Maria Montessori

Co neprojde rukou či jinými smysly, nemůže být v hlavě. A naopak, ruka je to, co – poháněno hlavou – něco tvoří. Na tělech dětí uvidíte, jak myslí. U malých dětí, jsou myšlení a pohyb tím samým procesem. Děti chápou uchopením. Ruka je nástrojem jejich ducha.

Obratnost naší lidské ruky je přímo svázána s rozvojem naší psychiky. Intelekt dítěte se do jisté míry může rozvíjet i bez pomoci rukou. Jakmile se ovšem rozvíjí společně s činností rukou, dosahuje daleko vyšší úrovně a dítě se stává silnější osobností. Proto v Montessori klademe důraz na manipulaci, zkoumání a zapojování rukou do výuky.

Děti, které mohou při svém vlastním vzdělávání využívat svých rukou a manipulovat s výukovými materiály, přetvářet je či tvořit své vlastní, vykazují ve svém vývoji velké pokroky. Nápadná je hlavně jejich psychická vyrovnanost.

Ruka je v přímém spojení s duší člověka, a to nejen s duší jednotlivce, ale také s rozličnými způsoby života, které lidé na různých místech a v různých dobách vedli.Maria Montessori

"Pomoz, mi abych to dokázal sám."

Celý život je o postupných krocích a přirozeném nabývání samostatnosti a nezávislosti. Podpora samostatnosti a nezávislosti je klíčová v životě všech. Sleduje vývojové potřeby v různých fázích vývoje člověka a buduje jeho sebevědomí.
Nejmenším dětem pomáháme v jejich fyzické samostatnosti – narodit se, osamostatnit se v pohybech i schopnosti komunikovat. Vnímat a pečovat o své tělo, omýt se, obléci se, samostatně se napít a najíst, připravit svou vlastní svačinku a uklidit si po sobě. Sebevědomí nevzniká tím, že nám někdo zvnějšku opakuje, že jsme šikulky. Tak to nefunguje. Sebevědomí se buduje zevnitř. Prožitkem a vlastními pocity. Tím, že zažíváme, že zvládneme to, co zvládá naše okolí, samostatně, bez pomoci druhých. Stejným způsobem roste také naše psychická samostatnost a nezávislost.

Starším dětem pomáháme, aby byly intelektuálně nezávislé. Učí se, že nemusí čekat, až jim někdo řekne, co, kdy a jak mají dělat. Podporujeme je, aby přemýšlely, aby si pokládaly vlastní otázky, vyhledávaly informace, aby byly samostatně uvažující lidské bytosti. Vedeme je, aby hledaly vztahy mezi věcmi, příčiny a souvislosti, přicházely věcem na kloub a byly schopné vlastního úsudku. Aby byly nezávislé a schopné obhájit svůj vlastní názor.

Dospívající podporujeme v jejich schopnosti vyjádřit svou osobnost tvůrčím a osobitým způsobem a vedeme je k ekonomické nezávislosti a finanční samostatnosti.

Montessori je vzdělání pro život. Dává smysl. Je živé a podporuje růst člověka v kterémkoliv věku. Vychází z reality a je pro každodenní reálný svět. Vychází z toho, že děti se odmalička chtějí učit, baví je poznávat a radostně objevují svět kolem nás. Na tom v Montessori stavíme.

Informace a poznatky předáváme dětem propojeně, pokud možno v souvislostech a ideálně tak, aby děti měly velký prostor pro vlastní aktivitu a objevování. Poznané propojujeme s realitou a se skutečným prostředím našeho světa. Vše, co se dozvídáme, se učíme aplikovat a maximálně zavádět do praxe. Vzdělávání musí být živé a musí pomáhat člověku v jeho růstu.

A protože víme, že na celém světě nejsou dvě děti, které by se učily stejným způsobem, zapojujeme do výuky maximum smyslů. Využíváme mnoha smyslově zajímavých a velmi názorných pomůcek, které pomáhá dětem formovat jejich mysl i abstraktní představy o světě. Tento postupný proces od konkrétního k abstraktnímu rozvíjí dětskou schopnost myslet a uvažovat. I jednotlivé pomůcky, které děti den co den používají, jsou mezi sebou vzájemně propojené a umožňují objevovat mnohá propojení. To děti přirozeným způsobem vede k neustálému hledání souvislostí a možných provazeb.

Objevují propojení mezi lidmi, rostlinami i živočichy; učí se chápat vztahy a vzájemné závislosti v přírodě i ve vesmíru. Tento způsob učení se ve vztazích a souvislostech podněcuje celostní myšlení u dětí a pomáhá jim vnímat sebe sama jako součást vesmíru. Zároveň je vysoce efektivní.

Schopnost se soustředit je základem inteligence. Zaměření pozornosti je klíčem pro úspěch ve vzdělávání. Jde o dovednost, která se buduje od nejútlejšího věku. V Montessori ji trénujeme od prvních dnů, kdy jsou děti na tomto světě. Znamená to být tady a teď - stoprocentně přítomní u toho co děláme, celou svou bytostí. Znamená to stát se součástí procesu.

Montessori průvodci dobře vědí, že děti se nejlépe učí to, k čemu je vede jejich vývoj a o co projevují soustředěný zájem. Koncentrované děti se v Montessori neruší! Odměnou jsou radost, odpočatost a jiskry v očích dětí, které se stanou tím, co dělají.

Chvíle soustředění přicházejí zcela spontánně a bez zásahu kohokoli z vnějšku. Nikdo nedokáže děti přimět ke koncentraci mimo nich samých. Proto je v Montessori kladen tak velký důraz na vhodně připravená prostředí dle vývojových potřeb dětí tak, aby ke koncentraci mohlo docházet spontánně a nezávisle na dospělých.

Nejmenší děti se soustředí v/na pohyb, dětí od 3-6 na činnost a děti 6-12 se nejlépe soustředí, když je zaujme téma, nad kterým mohou ve skupině diskutovat. Dospívající v období 12-15 se soustředí nejlépe, pokud jim dopřejete velké výzvy, na kterých mohou aktivně fyzicky i psychicky pracovat.

Žádný člověk nemůže svým působením zvnějšku dítě přimět, aby se soustředilo. Jen ono samo toho může dosáhnout a nikomu z nás se nepodaří udělat to za něj.Maria Montessori

Protože žádní dva lidé nejsou stejní a každý má svoji jedinečnou cestu, nemůžeme ani všechny děti vzdělávat v jednu chvíli stejně. Proto je pro Montessori typický vysoký stupeň autonomie dětí. Být svobodným pro dítě v Montessori znamená, že si můžeme zvolit svou aktivitu/činnost z toho co zná. Vybírá si, kde bude pracovat, kdy se ji bude věnovat a jak dlouho. Ale také s kým chce pracovat - zda samo nebo se spolužáky.

Montessori pomůcky mají poměrně jasně daný vnitřní řád a pravidla, což usnadňuje a podporuje samostatnost již od útlého věku. Svobodná volba umožňuje dětem věnovat se tomu, co je právě teď nejvíc přitahuje, a efektivně tak využívat jejich senzitivní období. Děti se cítí respektovanější, není potřeba je do činností nějak motivovat a ochotně za svoje rozhodnutí přejímají zodpovědnost.

V Montessori dítě nese přirozené následky své volby. Přirozené důsledky jsou bezprostřední a nejlepší zpětnou vazbou. Díky tomuto přístupu se děti rychle stávají autonomní. Řídí se tím, co je žene dopředu a přijímají za to zodpovědnost. Poznávají se, a utváří se. Umí se odhadnout a umí přijmout zodpovědnost. Posilují tak sebedůvěru.

Dítě se chce svobodně rozvíjet a neustále se zdokonalovat. Není žádnou prázdnou nádobou. Vzdělávání je celistvý proces, nutná je jeho podpora již od samého počátku - od početí. Jde o celoživotní proces.Maria Montessori

Mír na světě začíná v našich dětech.Maria Montessori

Děti milují ticho. Ticho a klid jsou předpokladem a průvodním jevem soustředění. Když se děti hluboce ponoří do nějaké činnosti, dostávají se do stavu plné pozornosti, a to je obvykle velmi soustředěná chvíle. Takové chvíle Montessori průvodci dobře ochraňují. Také Montessori pomůcky jsou navržené tak, aby uspokojovaly aktuální dětské potřeby a vedly děti k plnému soustředění a maximálnímu ponoření do činnosti. Proto jsou Montessori mateřské školy při volné práci dětí tak typicky tiché.

V tichu dítě objevuje vnější i vnitřní svět, pracuje samo na sobě, tvoří svou osobnost, buduje svůj charakter. Ty nejdůležitější věci se často dějí potichu. Nejsou vidět. Ale přesto mají obrovský význam pro náš život. Také ticho a klid nejsou vidět. Jde o to je prožít. Děti se klidu a tichu učí tím, že je zažívají každý den. Krátké okamžiky se postupně prodlužují. Klid se stává jejich součástí. Pomáhá dětem se efektivně učit.

Stejné je to i s dalšími klíčovými dovednostmi jako je např. slušnost, úcta, respekt, galantnost, schopnost si pomáhat a spolupracovat, které se budují od nejútlejšího věku.  Děti potřebují pobývat v prostředí, kde zažívají pohodu, mír, laskavost i harmonii. Místo, kde dospělí lidé i jiné děti spolu komunikují s úctou, v klidu a míru. To se pak stává součástí jejich osobnosti. Jejich celoživotní normou. To, čemu děti věří, jak řeší své spory, jak rozhodují samy o sobě a i o tom, co je obklopuje, velmi ovlivňujeme tím, co zažívají s námi v naší každodenní realitě – doma a ve školce. Mír začíná u nás, v naší rodině, v naší škol(c)e.  Když ho někdo zažívá opakovaně, proměňuje se.  Je v harmonii a ta pak působí  i na všechny kolem.

Vychováváme-li děti v mírumilovném prostředí, v němž průvodci klid žijí a ctí, z dětí se stanou mírumilovní dospělí, kteří pak vytvoří mírumilovný svět.Maria Montessori