Montessori v médiích
Montessori školka: realita nikoli vakuum
5.2.2013 Právo
Montessori je fajn pro dítě, chválí školku jedna z maminek
6.2.2013 Novinky.cz
S Táňou Kadlecovou na Rádiu Sázava
1.10.2012 Rádio Sázava

Montessori pedagogika

Moderní vyučování – č.9 listopad 2003, redaktor: Jana Straková

V poslední době se u nás hodně mluví o alternativní pedagogice. Abychom si udělali představu o jedné z jejích podob, navštívili jsme základní školu, která má mezi rodiči, kteří chtějí poskytnout svým dětem alternativní vzdělání, výbornou pověst – Montessori školu při 8. ZŠ v Kladně. O přednostech pedagogiky Marie Montessori a možnostech jejího uplatnění na české škole jsme si povídali se Zdenou Čížkovou a Kamilou Randákovou, které na této škole vyučují.

Co Vás přivedlo k pedagogice Marie Montessori?
Když jsme učily na základní škole, hledaly jsme podněty pro zlepšení naší práce. Zúčastnily jsme se řady vzdělávacích akcí, například Kritické myšlení, kurzy komunikace Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání, Dokážu to. Naučily jsme se mnohé, co jsme mohly ve své práci využít a s výsledkem jsme byly v zásadě spokojeny. Ale jen do té doby, než jsme se zúčastnily seminářů o pedagogice Montessori, kde jsme zjistily, že řadu věcí lze dělat ještě daleko lépe. A protože to výuka na běžné základní škole neumožňuje, uvítaly jsme iniciativu ředitelky mateřské školy Montessori, které velmi usilovala o založení Montessori školy. Chtěla docílit toho, aby se děti po absolvování její mateřské školky, mohly dále vzdělávat stejným způsobem.

Co Vám například základní škola neumožnila?
Neumožnila nám se přizpůsobit individuálním potřebám jednotlivých dětí. Při běžné výuce si samozřejmě můžeme vytvořit dobré vztahy s dětmi i jejich rodiči postavené na bázi partnerství a vzájemném respektu a můžeme používat pomůcky, které jsou běžné na Montessori školách. To samo o sobě výuku hodně zlepší. Nemůžeme ale umožnit dětem, aby si samy volily svou vzdělávací dráhu, aby při učení postupovaly tempem, které jim vyhovuje a pro které jsou disponovány. Hlavním cílem pedagogiky Montessori je umožnit každému z dětí, aby využilo v maximální míře své možnosti. O pedagogice Montessori se hovoří jako o vzdělávání šitém každému dítěti na míru.

A jak se tedy liší výuka ve Vaší škole od běžného vyučování?
Ve třídě nemáme klasicky uspořádané lavice, ale stolečky, u kterých děti samostatně pracují. Denní práci si volí samy. Mohou si vybrat mezi matematikou, českým jazykem a „kosmickou výchovou“. Kosmická výchova je termín Marie Montessori; vyjadřuje, že svět je velmi komplexní a nelze ho rozdělit na jednotlivé disciplíny biologii, zeměpis, a podobně. Dílčí poznatky by měly být co nejvíce propojovány. V každém předmětu mají děti sešit, ve kterém jsou graficky znázorněny okruhy, které mají v nějakém časovém údobí zvládnout. Každý okruh má své kolečko. Do sešitu si děti pastelkami vyznačují okruhy, kterými se ve své práci zabývají. Pokud nějaký okruh plně zvládnou, kolečko si vybarví. Do výuky si mohou děti přinést i vlastní náměty.

Takže děti mají ve svých pracovních sešitech takové „osnovy“. Jak moc se liší tyto osnovy od osnov běžné školy?
Jsou velmi podobné. Při výuce musíme naplnit standard programu obecná škola. Používáme dokonce i některé materiály z běžných škol: český jazyk učíme genetickou metodou, používáme čítanku pro tuto metodu a pracovní listy. Pracovní listy používáme i v matematice. Větší vůli ponecháváme dětem v předmětu kosmická výchova.

Vy dětem opravdu ponecháváte naprostou vůli v tom, čím se budou během vyučování zabývat? Nestává se, že se některé dítě například věnuje jenom češtině a matematikou se vůbec nezabývá? Nebo že nedělá vůbec nic?
To se většinou nestává. Děti chtějí umět všechno. Děti v první třídě jsou velmi zvídavé, ony jsou přímo „nažhavené“ na to získávat nové poznatky. Naším úkolem je pouze jim pomoci, když potřebují. My samozřejmě evidujeme, čím se děti zabývají a kam až se ve své práci dostaly. Máme-li například obavu, že se nějaké dítě nějakému oboru dostatečně nevěnuje, můžeme o tom promluvit s ním anebo s rodiči. Někdy se může ukázat, že je zde nějaký problém, který dítěti zabraňuje se dané oblasti věnovat, ten pak musíme ve spolupráci s rodiči nalézt a vyřešit. Většinou ale stačí mít dost trpělivosti. Děti, které například v první třídě „zaostávají“ v matematice, to v druhé a třetí třídě většinou hravě doženou.

Jaká je role učitele při tomto způsobu výuky, kdy děti vlastně pracují v průběhu celého vyučování samy?
Učitel hlavně musí vytvořit kvalitní tvořivé prostředí. To je nesmírně důležité. Pedagogika Montessori vychází z toho, že se děti učí samy, že si většinu poznatků samy vyhledají, objeví. Prostředí musí být takové, aby jim to umožňovalo. Pokud děti při nějakém úkolu často chodí a ptají se, je to pro nás signálem, že prostředí není dostatečně dobře připraveno. A důležité je, aby děti učení bavilo a aby pro ně bylo smysluplné. Proto prostředí musí být přitažlivé a pestré.

Prostředí, to jsou hlavně pomůcky. Jak si je obstaráváte? Používáte také učebnice?
Děti učebnice nemají, ale ke každému tématu mají řadu rozmanitých pomůcek. V matematice používáme řadu originálních Montessori pomůcek, ke kterým je vypracována přesná metodika, a které pomáhají pochopit matematické zákonitosti. V českém jazyce a prvouce si pomůcky připravujeme samy. Kromě toho mají děti k dispozici řadu velmi kvalitních atlasů a encyklopedií.

Vraťme se ještě k úloze učitele. Už víme, že je zodpovědný za vytvoření kvalitního tvořivého prostředí.....
Učitel při tomto typu výuky musí zcela ustoupit do pozadí. Musí se opanovat, neříkat hned všechno první, počkat, jestli to třeba neřeknou děti. Nepřikazovat, ale nabízet alternativy, být trpělivý. Být k dispozici.

Bylo pro Vás obtížné přijmout tuto novou roli?
Ano, bylo. Při klasickém způsobu výuky je učitel ve třídě králem, všechno má ve svých rukou. To je pocit, který přináší uspokojení. Na druhou stranu, přesto (anebo právě proto), že jsme se k dětem na našich bývalých školách chovaly s respektem a měly jsme s nimi dobré vztahy, jsme si uvědomovaly, že jsme pro děti příliš velká autorita. Kdybychom řekly dětem jakýkoli nesmysl, děti by ho doma prezentovaly jako nezpochybnitelnou pravdu. Z toho jsme neměly příjemný pocit. Dává to učiteli příliš velkou moc, příliš velký prostor pro manipulaci. Způsob práce v prostředí Montessori umožňuje dětem lépe a přirozeněji vyrůstat v samostatně uvažující bytosti. My jsem tady jenom proto, abychom jim k tomu poskytly podmínky.

Nevyčítají Vám odpůrci alternativní pedagogiky, že poskytujete dětem příliš mnoho svobody?
Ona to není jen svoboda, je to i zodpovědnost. A je to svoboda uvnitř velmi jasně vymezených mantinelů. Děti musí dodržovat řadu pravidel. Rozhodně to v žádném případě není tak, že by si v naší škole děti dělaly, co chtěly. Je ale pravda, že o řadě věcí, které se jich týkají a o kterých jsou schopny rozhodovat, mohou rozhodovat.

Nebojí se někdy rodiče, že se toho jejich dítě dost nenaučí?
S tím se samozřejmě občas setkáváme. Většinou stačí, když s rodiči promluvíme. Vysvětlíme jim, že musí svému dítěti důvěřovat. Nám také, pochopitelně, ale svému dítěti především. Pro dobré fungování naší školy je nezbytné, abychom měli dobrou spolupráci s rodiči. My ji máme a velmi si toho vážíme. Třídní schůzky pořádáme jednou měsíčně, rodiče vědí, že mohou do školy kdykoli přijít, a také to dělají. S rodiči si často povídáme o jejich dětech ve škole až do večera. Důležité je, že třídní schůzky mají všichni rodiče společně. Rodiče, kteří mají prvňáčka a mají pochybnosti, vidí, že jsou rodiče starších dětí spokojeni. Rodiče nám také pomáhají s výukou. Přicházejí dětem třeba něco povědět o své práci. Řídíme se jedním z montessoriovských hesel: Život si přinášíme do školy, školu si odnášíme do života

Máte pocit, že Montessori pedagogika je vhodná pro všechny děti?
Je vhodná pro všechny typy dětí a některým dětem, například dětem hyperaktivním, může hodně pomoci. Pro to, aby z ní dítě mohlo maximálně těžit, je ale důležitá dobrá spolupráce rodiny.

Známkujete?
Neznámkujeme, nesrovnáváme, odstranili jsme všechny typy soutěžení. Téměř nechválíme, vedeme děti k tomu, aby se hodnotily samy. My například vůbec neopravujeme dětské práce. U každého úkolu je sešit nadepsaný KONTROLA, ve kterém najdou děti správné řešení a svou práci si ohodnotí samy. Pokud práci kontrolujeme my, řekneme dítěti třeba jen „máš tam 4 chyby“. Děti pak musí chyby nalézt samy. To je přece příprava pro život: získávat informace a vyhodnocovat je. Kriticky hodnotit svou práci, učit se ze svých chyb. Dětem nedáváme ani jedničky ani černé puntíky. O jejich práci s nimi ale hovoříme. Ptáme se jich, jak jsou s ní spokojeny, co bylo snadné, co naopak obtížné. Snažíme se k dětem chovat jako k partnerům.

Opravdu to funguje? Co když některé dítě řekne, že je spokojeno a jeho práce přitom za nic nestojí?
Tak s ním o tom promluvíme. Ale ono se to prostě téměř nestává. Když děti získají dobré návyky hned na počátku školní docházky a naučí se pracovat tímto způsobem, řada problémů, se kterými se setkáváme na běžných základních školách, vymizí. Nesmíte zapomínat na to, že děti jsou zvídavé, chtějí se učit a chtějí pracovat dobře. My jim k tomu opravdu pouze poskytujeme podmínky.

Pedagogika Montessori vznikla v 19. století? Máte pocit, že může ve své původní podobě vzdělávat a vychovávat děti, které budou žít o dvě století později?
Ano. Montessori pedagogika má několik zásad, které jsou velmi obecné a univerzálně platné. A pod tyto zásady se vejde mnoho velmi různorodých metod a principů. Nám se například velmi dobře daří kombinovat pedagogiku Montessori s tím, co jsme se naučily na kurzech Kritického myšlení. Vymýšlíme pro děti projekty, při kterých spolu musí spolupracovat, aby se naučily spolupráci a toleranci. Bez nich se v dnešní době neobejdou. My se prostě snažíme aplikovat pedagogiku Montessori v podmínkách české školy a využívat všech dalších hodnotných zdrojů, které máme k dispozici. Myslíme, že se nám to daří.
Diplomové kurzy Ubytování