Praktický život

Ať už jsem dítě nebo dospělý, každým dnem hned jak otevřu oči, rozumím tomu, že potřebuji navázat kontakt se světem a vydat se za novým poznáním. Je třeba vstát, umýt se, nasnídat, obléci, nazout si boty, zavázat tkaničky. Učím se ovládat své tělo, jeho „hrubé“ i jemné pohyby. Potřebuji mít praktické dovednosti a schopnosti, které mi pomohou v sebeobsluze a nezávislosti. Zdokonaluji se a žiji svůj praktický život.

Smyslová výchova

Ať už jsem dítě nebo dospělý, každým dnem hned jak otevřu oči, rozumím tomu, že potřebuji navázat kontakt se světem a vydat se za novým poznáním.  Je třeba vstát, umýt se, nasnídat, obléci, nazout si boty, zavázat tkaničky. Učím se ovládat své tělo, jeho „hrubé“ i jemné pohyby. Potřebuji mít praktické dovednosti a schopnosti, které mi pomohou v sebSvět je velmi zvláštní  a fascinující místo. Plné barev, zvuků, zvláštních povrchů, chutí a vůní. Jsem lidská bytost a tak mám touhu jej zkoumat. Rukou, očima, ušima. Svět svojí pestrostí útočí najednou na všechny moje smysly. Ale já tomu všemu ještě moc nerozumím; potřebuji se zlepšit v porozumění a pochopení toho, co cítím, vidím, slyším a ochutnávám. Zaměřit se vždy nejlépe jen na tu jednu věc a tu zkoumat. Potřebuji se naučit ovládnout své smysly a porozumět jim, potřebuji si prožít smyslovou výchovu.

Jazyková výchova

Jazyk je nástroj mého dorozumění z ostatními. Pomáhá mi naplnit potřebu vzájemného sdílení informací a komunikace. Když jsem byl malým dítětem, stačilo mi brečet, usmát se, natáhnout ruce. Ale ostatní kolem mne mluví. A mluví často. Rostu, učím se a mluvím. A jednoho dne začnu ten nástroj zvaný „jazyk“ také zkoumat. Písmenko po písmenku, slovo po slovíčku. Jak zní, když je vysloveno. Jak vypadá, když je napsané. A co dělá s druhými, když jej slyší. Co udělá s druhými, když jej dostanou ode mě na papíře. Usmějí se? Potěší se? Potřebuji se naučit porozumět a ovládnout podstatu jazyka a jazykové výchovy.

Matematika

Tolik čísel, pojmů, znamének, tvarů a vztahů ?! Netušilo jsem jako dítě, že svět kolem mě je tak moc plný matematiky, dokud jsem jako lidská bytost nezačal vědomě vše zkoumat. Nejprve hmatem. Kostičky, kolečka :-) . Ale teď už vím, že jde o krychle, kvádry, kruhy a kružnice. Nechci mít ze světa strach, ani z čísel, ani z tvarů, ani z řádů a pravidel. Přál bych se cítit dobře, rozumět tomu, proč, jak a kdy pravidlo platí. Co je zlomek a co matematický řád. Proč je nějaké číslo „mocnou“ mocninou, proč se nějaké množství dělí, i když se zrovna s nikým dělit nechce :-) Potřebuji si sám vyzkoumat, proč mě dospělí vždycky opravují, když říkám, že „šest“ je víc než „osm“ (vždyť to první slovo má  čtyři písmena a to druhé jen tři?)? Co je to ten „mnohoúhelník“ a proč je na světe  vůbec tolik dalších „divných tvarů“ jako elipsa, kosodélník? A proč se vlastně kostce říká krychle? Nešlo by mi to vysvětlit nějak hravě? Jednoduše? Barevně? To vše mne naučí Montessori matematika.

Kosmická výchova

Ať už jsem úplně malý človíček a nebo velký dospělý, obklopuje mne svět propojených věcí, lidí, zvířat, umělých i přírodních jevů a objektů. Někde s někým žiji, něco dělám. Já, moje rodina i další rodiny v okolí máme za sebou bohatou historii. Stejně jako sama planeta Země a celý vesmír. A také jako cestujeme, poznáváme cizí kraje, jiné lidi a jejich kulturu. Učíme se orientovat se v mapách a nových informacích, abychom se ve světě ( ale i sami v sobě) neztratili. Hovoříme spolu s přáteli o problémech dnešní společnosti a často říkáme: jak důležité je porozumět a pamatovat si, že mnohdy vše souvisí se vším. Jedno s druhým. Mým domovem je vesmír- kosmos. A já v něm žiji. Jako jedna jeho velmi velmi drobná součástka. Moje znalosti i já sám jako člověk, jako lidská živá bytost, jsem tak formován ne zeměpisem, dějepisem, přírodovědou, chemií, fyzikou, hudební, tělesnou, výtvarnou a občanskou výchovou, ale jejich propojením - celkem, jednotou; kosmickou výchovou.